Počátek

Věřím, že všichni máme doma tu jednu knihu, kterou máme zařazenou ve své knihovně - ať už fyzické či virtuální, a i když o ní moc dobře víme, z nějakého důvodu ji přehlížíme. Možná si říkáme "Na tebe ještě není čas" nebo na ni prostě ještě není chuť, nebo správná konstelace. Jak to ale tak bývá, většinou, když konečně ucítíme, že je na danou opomenutou knihu správné načasování, a po knize sáhneme, tak jak to bylo i v mém případě (a že jsem se u toho mnohokrát už zasmála), klepeme si na čelo, proč jen jsem tu knihu jen ze své knihovny nevytáhli dříve.

A tak jsem se k založení tohoto blogu inspirovala právě touto knihou, kterou jsem mnohokrát odsunula a troufnu si říct, že to trvalo pár let, než jsem se k ní doopravdy dostala. Jmenuje se The Simply Luxourious Life: A Modern Woman's Guide od Shannon Ables. Sice ještě není přeložená do českého vydání ale mohu Tě ujistit, že autorčina angličtina je velmi příjemná a již od první stránky, jsem věděla, že to bude moje oblíbená kniha.

---

Pamatuji si, jako kdyby to bylo včera, kdy jsem do ruky poprvé vzala knihu o francouzském životním stylu, která se jmenuje - Madame Chic: Aneb vše, co jsem se naučila v Paříži.

Ležela v přihrádce pod stolem, v domě mé bývalé partnerky, jejiž maminka francouzský životní styl silně vyznávala. Vzpomínám si, jak jsem seděla v tom nádherném domě, ve kterém si člověk opravdu připadal, jako by byl na francouzském venkově, a chtivě jsem otáčela první stránky. Bylo mi 16 let a hltajíc jeden řádek za druhým jsem věděla, že mi tato kniha změní navždy život. S pohledem zpět to mohu potvrdit. Nyní vím, že tehdy poprvé jsem zjistila, jak se opravdu může žít a ne jen přežívat.

Co je tedy ten francouzský životní styl?

" Francouzský životní styl není o perfektních outfitech a červených rtěnách. Ne tedy pouze.

Je o umění žít – l’art de vivre.O schopnosti zpomalit a vychutnat si každodennost: sklenku vína po práci, čerstvé květiny na stole, nekonečné debaty ve společnosti dobrých přátel.

Je to životní styl, který staví na autenticitě, jednoduchosti a malých radostech, které nejsou nutně drahé, ale mají šmrnc.

Nejde o to mít víc, ale cítit víc. Méně stresu. Méně „musím“ a víc „chci“.

Francouzský životní styl je především o vlastním rytmu, důvěře v sebe samou a životě, který je dokonalý právě tím, že je opravdový."

---

Od té doby jsem přečetla mnoho, mnoho knih na toto téma - tak jak tomu u vývoje jedince bývá - mnohokrát jsem taky od všeho, co jsem se v těchto knihách naučila, upustila.

Několikrát jsem se k nim vrátila, všelijak se snažila získané informace přeměnit, přepsat, udělat vše jinak -vymezit se vůči nim - až z toho nakonec, vyšel život, který žiju právě teď.

Během doby, kdy jsem se k umění žít po francouzsku vracela a zase se od něj odvracela, mi hodně na mysli vyvstávala otázka "Proč se cítím tak svázaně? Kdykoliv se snažím žít podle daných kapitol, pokaždé když se snažím dodržovat postupy, které jsou zde napsány... Nakonec se stejně cítím prázdná". Nespočetněkrát jsem skončila v slzách a ještě víckrát si říkala, že nevím, co si se svým životem počít.

Po osmi letech jsem však vítězoslavně došla k odpovědi.

O životním stylum jako takovém, můžeme číst mnohé. Můžeme jej studovat - všechny jeho variace, jak na něj působily různé kultury, jeho uvolněnost nebo naopak striktnost, nebo různé rituály, které obnáší. Bez ohledu však o jaký druh životního stylu se jedná, vždy nakonec musí být opravdu náš.

Proto jsem tolikrát v minulosti pohořela. Vždy jsem se snažila urputně dostat přesně do života dané autorky, nechat její lekce býti mými a žít přesně tak, jak píše abych docílila stejného efektu.

Jak to tak bývá, život si ale nezahrává a já se učila tyto lekce abych nakonec mohla žít výhradně podle sebe a svých pravidel a filozofií.

Proto, moje milá čtenářko, měj toto na mysli. Ať už zde načerpáš jakékoliv rady, poznatky nebo myšlenky, vždy je nech protéct svým vlastním sítem. Nechej je se vstřebat. Vymez se vůči nim. A v okamžiku, kdy se tak stane, pak budeš vědět, že opravdu žiješ podle sebe a svých vlastních pravidel.

---

Až se časem poznáme trochu blíže - začneš si, moje milá čtenářko, všímat jistých podobností, které se v mém životě často objevují. Nemám na mysli stejné boty, nebo stejné kavárny nebo pekárny, které navšťevuji. Nenene, mám na mysli takříkajíc hlubší podobnosti. A to sice, že bez ohledu toho, jak moc se snažím poznávat sebe sama, často se umím nečekaně vydávat poznávat nové směry, informace a zkušenosti, které mi přijdou do cesty.

Pokud tedy hledáš konzistentnost a jednotnost, u mě na blogu ji bohužel nenajdeš. Co zde ale najdeš je široký záběr myšlenek, témat, doporučení, rad a tipů, které z této mé cesty životem vyvěrají.

Nepíši tedy pouze pro sdílení mnoha myšlenek, kterých mám skutečně plnou kapsu, a z prostého chtíče sdílet. Píšu také proto, že doufám, že mi tento blog pomůže držet se toho, co opravdu považuji za své. V dnešní době je mnoho směrů, kterými se jedinec může vydat a pokud Ti takový "nový směr" skříží cestu, je lehké na vše zapomenout a vydat se opět objevovat nový druh žvota.

Vystihuje to věta, která mě dnes napadla:

"There are too many lives to live, I cannot choose one. "

- je mnoho životů, které mohu žít a nemohu si vybrat pouze jeden

Nechci ale aby toto byla pouze jednostranná komunikace, takže tě teď o něco požádám.

Pokud s tebou cokoliv zarezonuje, prosím, napiš mi o tom. Můžeš využit formulář dole na hlavní stránce, můžeš mi napsat na emailovou adresu lovevimael@gmail.com a nebo klidně na Instagram @loveVimael. Bezohledu na to, jakou formu zvolíš, vždy ráda uslyším tvůj názor, pohled na věc a co přesně za téma s tebou zarezonovalo.

Přátelství v dnešní době mohou vznikat mnoha způsoby a já ráda vždy nová navážu 🤍

S láskou,

Vimael