Malý luxus

Sedím v nové kavárně na Výstavišti,

je situována na střeše jedné z budov s nádherným výhledem na Průmyslový palác a všechny jeho věže. Můj pohled se nakonec opakovaně stáčí k hlavní věži, která svou zlatou stříškou dominuje ostatním věžím. A tak si upíjím hříšně silný espresso tonic, schovávám do tašky sluneční brýle a vytahuji knihu.

Po pár stránkách mě uchvátí citát od Coco Chanel, který si pročítám snad ještě čtyčikrát a na chvíli knihu odkládám abych se nad ním mohla zamyslet.

S pohledem upřeným na věže, od jejichž zlatých střech se odráží odpolední slunce a nechávám mnou věty projít. Nenapadjí mě ani tak myšlenky, spíše doznívá prostá pravda, která mi potvrzuje to, co jsem si z části uvědomila již dříve. Je to jeden z těch momentů, kdy vše zacvakne na své místo. Všechna malá uvědomění, která nás potkávají na nejrůznějších místech najednou udělaly velký "cvak".

Citát zní takto:

"There are people who have money

and people who are rich"

- Jsou lidé, kteří mají peníze a jsou lidé, kteří jsou bohatí

Jak popisuji ve svém úplně prvním článku - francouzský životní styl, který je mou každodenní inspirací, je především o maličkostech. O umění žít - l'art de vivre. K tomu abys mohla žít bohatě nejsou zapotřebí miliony ani tisíce na bankovním účtě. Peníze jsou vlastně svým způsobem za potřebí minimálně. Ano pozlátko má, a vždy bude mít, své jedinečné kouzlo, do kterého se zahledí nejedno srdce. Pokud ho však člověk není schopen ocenit, tedy co přesně dané pozlátko představuje v našem životě, jakou má hodnotu a jak nám každý den pomáhá prožívat více, zůstává pouho pouhou prázdnou věcí. Neboť to, co věcem a momentům dává význam jsou naše emoce, které vznikají z pozornosti a uvědomění si toho, co se kolem nás děje a z čeho daný moment či daná věc, vznikají.

Francouzi jednoduše prožívají i ten nejmenšího okamžik jejich dne, využíívají všech zdrojů, které mají k dispozici (ne jenom těch finančních) a oddávají se svým vášní s radostí, zvědavostí a hlavně odvahou.

Čí jiný život by jinak měli žít, než nefalšovaně ten svůj jediný, který nám byl dán?

Vášeň v dnešní době ve svém širokém okolí shledávám bohužel stále opravdu málo.

Čas, který můžeme využít k tomu být kreativní - k tomu tvořit, objevovat, zkoumat, zkoušet a pak zase znovu objevovat - přesně tento čas dobrovolně odevzdáváme svým telefonům a zajetým vzorcům chování, které nám nesvědčí.

Nikoho tímto neodsuzuji, ještě pár měsíců zpět byste mě našli ležet v obývacím pokoji na naší zelené manšestrové sedačce, s telefonem přilepeným na vršek hlavy. Radši než abych se aktivně zapojovala do svého života, jsem otveřela sociální sítě a dobrovolně se ztratila ve virtuálním světě, který mi dal prázdné nic a maximálně mě obohatil levným dopaminem, který měl utěšit můj pocit prázdnoty.

Návart do Prahy po mých skoro tří měsíčních cestách po Asii byl náročný Jakoby život čekal až mi na ramena bude moct pověsit težký kabát, který mi dovolí pouze ty nejzákladnější pohyby.

Z každodenního objevování a poznávání, jsem najednou seděla na jednom stejném místě a měla žít "normální" život. Bylo to stejné, jako jet v autě, v naprosté extázi sešlapávat plyn až na podlahu a pak zatáhnout ruční brzdu.

Asi si, moje milá čtenářko, dokážeš představit, že to moc dobře nedopadlo.

Utápěla jsem se v sociálních sítích - přesněji řečeno v levném dopaminu, který nabízely a i přesto, že jsem měla obrovské štěstí a mohla se vrátit do práce, která na mě počas cestování čekala a mohla se vrátit za partnerkou, přáteli a rodinou, kteří se těšili až se z cestování vrátím... pořád jsem se cítila prázdná.

V jeden takový den, kdy jsem celý den nevylezla z pyžama, byt v neuvěřitelném stavu, s hlavou fungující pouze na základních otáčkách, mě v práci do nosu cinkl nápad.

Napadlo mě nové řešení problému a po krátké konzultaci s kolegou jsem se dala do sjednání nápravy. Byl to můj malý projekt, který v konečném důsledku pozitivně ovlivnil kolegy v našem oddělení a usnadnil jim jejich každodenní práci. Naprosto jsem se kreativně vyřádila. Miluju tabuky - takže kamkoliv, kam se člověk podíval bylo spousty barev, smajlíků, dělení, záložek, skupin, a cokoliv, co zapadalo do celkové estetiky a efektivity projektu. Konečný výsledek mě i tým nadchnul a doteď na něj dostávám pozitivní zpětnou vazbu.

Silné emoce a drive z této zkušenosti mě živili ještě další dny. Najednou jsem se budila s neuvěřitelným množství energie. Chtěla jsem se vrhat do přemýšlení nad svým životem, najednou bylo vše jednodušší, kabát jakoby zmizel. Když mě nálada neopustila ani po týdnu, když jsem projekt doupravovala, konečně mi došlo, v čem byl zakopán onen pes.

Když cestujete, neustále něco vymýšlíš. Co vidět, jak se na dané místo pojede, kam přesně se půjde podívat, kde se bude jíst a vlastně něustále zhmotňujete své představy, což je kreativní proces.

Kreativita nemusí být malování obrazu, hra na hudební nástroj nebo psaní knihy. Kreativita je jednoduše zhmotnění a následování našich představ či nápadů, které nás vedou určitý směrem.

A dále už víš, jak to bylo dále. Chtěla jsem víc tvořit abych si tuto energii a drive uchovala. Chtěla jsem se ji naučit kultivovat a zprostředkovávat ji dále ostatním, aby z ní mohli také čerpat. Abych se cítila zase na živu, pyšná, že tvořím něco, co je pro mě důležité a má hodnotu i pro mé okolí.

A tak jsem založila Love Vimael a o pár měsíců později, moje věrná čtenářko, čteš tyto sepsané řádky. Je mnou vytvořený obsah perfektní? Rozhodně ne. Je to i tak naplňující? Naprosto.

Věci nemusí být perfektní, abychom začali tvočit, nebo v tvorbě pokračovali.

Just put yourself out there a uvidíš, co se bude dít.

Jak říká tarotová karta Poustevník, kterou jsem si pro psaní tohoto článku vytáhla - někdy stačí vidět byť jen na dva kroky dopředu. A tak jdu.

Člověk nemusí tvořit velké projekty, neustále sdílet na sociální sítě nebo donekonenča ukazovat či dokazovat svému okolí, co jej napadne, aby byl kreativní. Stačí najít způsob, jak si užívat svůj vlastní čas se sebou a svou hlavou a zbytek se už poveze s procesem. Pamatuj, stačí vidět na dva kroky dopředu, není potřeba vidět celou cestu odkrytou.

Čas, který máme sami se sebou bychom si měli umět užít. Ano, má to své pro a proti, přesto nakonec vždy zůstáváme sami. Proč si tedy neužívat tyto každodenní maličkosti? Udělat si sport z toho, že budeme pozorovat nejmeší detaily našeho života. A pak si je dovolit prožívat.

Jak je cítit řezaná sklenice, kterou jsme nevědomky odnesli tuhle z baru, její vágu a jak se v ní odríží ranní světlo. Jaký je to pocit cítit na kůži ranní větřík a pslouchat jak dál šumí mezi stromy, zatímco meleme první ranní kávu nebo si chystáme svou bylinnou směs. Poslouchání kroků na ulici, příjemný pocit, když si do umyté kůže vtíráme tělové mléko. Dotek milované osoby.

Všechny tyto maličkosti dělají tvůj život tvým. Detaily každodennosti každého z nás budou jiné a stojí za to si je zvědomit, pozorovat a užívat si je. Štěstí totiž nenajdeme v těch velkých událostech, které nás jednou za čas potkají - jako je promoce, oslava narozenin, velké oslavy s rodinou, povýšení.. Jsou především v těch malých momentech, které jsou často opomíjeny. Detaily, které nás dělají námi a náš životním styl ryze našim.

Abych si své detaily zvědomila, udělala jsem si seznam. Seznam mnoha věcí, které mi dělají radost, nutí mě se usmívat a zapoměnout na chvíli na čas, který kokem mě proudit. Momenty, kdy se dostávám do své flow. Kdy mě navštíví pocity vděčnosti za to, jaký život žiju a kolik práce jsem musela udělat abych mohla být a dělat to, co právě dělám.

Řekla jsem si, že se o svůj seznam musím aspoň z části s tebou podělit. Tady tedy je:

Aktvity, které mě nutí se usmívat, kdy ztratím pojem o čase a nebo se v nich plně uvolním:

• Úterní procházka na trhy nebo zaběhnutí do pekárny za rohem pro čerstvý chleba

• Odlesk slunce při snídani na slavnostním porcelánu po mé prababičce

• Nedělní poslouchání Opravdových Zločinů s moji partnerkou Sárou

• Ztracení se ve skladbách, při hře na housle. Čas ani prostor v danou chvíli neexistují

• Prozření v očich druhých, když vyložím tarotovou kartu, která jim zabrnká na správné strunky

• Popíjení whiskey s rodinou, v páru s hlubokými konverzacemi

• Bosé nohy, tanec v trávě a koupání se v Berounce

• Vůně mýdla

• Pocit sounáležitosti, když se stane synchronicita (smysluplná náhoda)

• Vlezení si do otevřeného okna s výhledem na Vltavu hned po probuzení

• Obtisk mé rtěnky na Sářiných tvářích

• Psaní dopisů mým nejmilejším

• Skvrny na prstech od bombičkového pera

• Ranní malý úklid bytu, abych vytvořila prostor pro svou kreativitu (kde je bordel, tam není čistá hlava na tvoření)

• Zapálení nové vůně smradityček (vonných tyčinek), které dají domovu úplně novou atmosféru

• Hraní karet se Sárou na Náplavce a popíjení oblíbeného vína

• Cválání lesem na koni

• Vděčnost

• Histerický smích uvolnění při jízdě na scooteru

• Uvědomění

  
  

• Popíjení Cosmopolitanu v našem oblíbeném kabaretu

• Poslouchání francouzské klasiky, channsons a jazzu

• Živé konverzace s přáteli plné gestikulací a smíchu

• Tvoření jakéhokoliv osobního projektu (a že jich mám :))

• Cítění sebe samé v obečení, které opravdu říká, kdo jsem

• Moje nohy v silonkách.

• "L'observation des gens" - sezení v oblíbené kavárně a pozorování kolemjdoucích

• Kupování lučních květů a jejich hrdé nesení domů

• Radost z bylinné směsi, která pomohla obdarované osobě

• Atmosféra rituálů s mými děvčaty

• Obvjevování nových naturálních vinařů

• Spontánnosti

Výše popsané momenty, vášně a radosti jsou hrubým průžrezem mého seznamu. Jak můžeš vidět ani na jednu aktivitu není potřeba mít hodně peněz, je ale potřeba především jedné věci - pozornosti.

To čemu věnujeme pozornost a dovolujeme vstoupit do našeho vědomí je opravdu silný akt, i když se to zdá jako banalita. Svým zrakem a pozorností určujeme to, co nás může a bude, v daný moment ovlivňovat (teď nemluvím jenom o listu výše, mrk).

Vyzívám Tě tedy, moje zvědavá čtenářko. Udělej si svůj vlastní seznam. Možná napíšeš jenom pár odrážek, možná se pak stejně jako já rozepíšeš na mnoho stran a nakonec budeš seznam neustále rozšiřovat.

Bezohledu na to, kolik toho napíšeš, seznam si ulož, vyfoť, přišpendli si ho do skříně a nebo přilep na zrcadlo. Svět venku si nás neustále nárokuje, udělej si proto prostor pro sebe. Nikdo to za tebe neudělá (kromě nemoci a to nechceme, že?). Udělej si prostor aspoň na jednu malou aktivitu denně a uvidíš jak se tvůj život promění, oživí a bude radostnější.

Lepší si zvědomovat a tvořit pomalu a v malém množství, než vůbec.

Přepočteno na dna v měsíci = 30 x 1 je pořád na konci měsíce 30.

30 x 0 je ale pořád nula.

Samozřejmě, to bych nebyla já abych Tě jen vybízela, co máš dělat a nedala Ti k tomu ty správné nástroje. Kromě návodu výše máš dole v poznámce vytvořený pracovní list, kam si svoje odpovědi můžeš zapsat. Nezapomeň si je pak uložit, vytisknout nebo přepsat na papír a dát na oči 🤍

A protože tohle není jednosměrná komunikace - dej mi prosím vědět, co Ti hezkého vyšlo.

Co si o tom myslíš? Objevila jsi něco nového nebo nečekaného? Let. Me. Know.

Už teď se nemůžu dočkat!

S láskou,

Vimael

maly_luxus_od_Vimael.pdf

Stáhnout PDF • 127KB