Day in a Life

Úterý jsem začala v mém oblíbeném okně s výhledem na Vltavu.

Opírám se o rozevřené okenice a vítr si hraje s uvolněnými prameny mého francouzského copu, který je po brzském probuzení pořád poznamenán nočním spánkem. Shlížím na ulici podemnou. Tady jde paní v krásných šatech, tady má soused nového pejska a z pozarohu vychází osoba spěchající na tramvaj nedaleko odtud. Přes stromy pozoruju parníky plující po Vltavě a hladím za ušima Pana Čočku - našeho mourovatého kocoura s obrovskýma zelenýma očima. Dnes nás čeká spousta aktivit.

Za vrzání parket pod mýma (vždy) bosýma nohama přebíhám mezi místnostmi našeho bytu. Nejdříve do koupelny a poté do kuchyně, kde si krájím čerstvý kváskový chleba z řemeslné perkárny za rohem, s mnoha rajčaty od mé babičky z její zahrády na Moravě a ředkvičkami z trhu - které doopravdy chutnají jako ředkvičky a ne jen jako voda. Nakonec zakotvuji v pracovně, která je, ironií osudu, největší místností v celém bytě a v jejim rohu stojí krásná šedo-zelená kachlová kamna.

Přicházím ke stolu pod okny a pokládám talíř se snídaní. Na krátkou chvíli se na něj zaměřím. Prohlédnu si zlaté okraje a vzpomenu si na prababičku, jejiž slavnostní porcelán to býval. Otevírám laptop, usedám ke stolu a zjišťuji, co mě dnes bude v práci čekat. Naštěstí práce není mnoho a směna utíká klidným tempem.

Počas práce tedy ještě stíhám naplánovat zbytek dne, spojit se s kamarádkou, se kterou se mám později odpoledne setkat, a ani ne mrknutím oka zjišťuji pohledem na hodiny, že je již čas vyrazit. Zaklapávám tedy laptop a vyrážím do obchůdku, kousek od našeho bytu, pro vonné tyčinky - neboli smradityčky, jak jim už skoro ani jinak neřeknu.

Po cestě z obchodu zpět domů potkávám Dominiku, moji velmi blízkou kamarádku, se kterou se vydáváme na byt. Po cestě se ale ještě zastavujeme v malém obchůdku - sotva tak na dva stoly velkém, kde si kupujeme pivo - ne ale ledajaké. Já sahám po kyseláči (specifický druh piva, který je kvašený s ovocnou šťávou) a Dominika po pivu, které má chutnat jako bazalkové pesto. Můžeš se nad tím podivovat, moje milá čtenářko, ale opravdu je to velmi dobrá kombinace.

Osobně ale klasické pivo nepiju. Nikdy jsme mu nepřišla na chuť a preferuji proto vždy výhradně víno. Mé vyrůstání na slunných kopcích Pálavy do toho má také jistě také co říci.

Za svých dob, kdy jsem pracovala jako sommeliérka, mám už lecos nachutnáno, především ale vím, jak obrovská práce stojí za výrobou byť jen jedné jediné láhve vína. Proto víno vodou nikdy neředím a v letních vedrech volím kyseláče, který je velmi osvěžující a jako pivo skoro vůbec nechutná.

Po dopití kyseláčů u nás v obýváku, se vydáváme do centra Prahy, na naši pravidelnou zástávku - do Biooka - malé kino, které má otevřený bar a zahrádku.

Samozřejmě než se vůbec posadíme už rozbíháme hluboké rozhovory na mnohá témata - naše cestování po světě, jak určité události, kterými jsme si prošly, ovlivnily naše současné chování a postoje, diskutování o současných situacích, které se dějí v našich životech, a mnoho dalších zajímavých témat. Na stole máme vytažený balíček tarotových karet a vždy když se dostaneme ještě do větší hloubky, spontánně vytáhneme každá jednu kartu a po dokončení tématu chvíli ještě polemizujeme nad významem karet a jak se dají vztáhnout k tématu, které jsme zrovna probíraly.

V polovině našeho rozhovoru se pán, od vedlejšího stolu, zeptá zda hrajeme hru, jejiž název si už nepamatuji. Po vysvětlení, že se jedná o tarotové karty se na nás pán usmívá a ptá se: "To je super dámy! A vyložily byste karty mně a tady mé kamarádce?". Pousmívám se nad hezkou synchronicitou a samozřejmě návrh přijímám. Než se k nám pár posadí, rychle se ještě mezi sebou s Dominikou ujistíme, že je opravdu v pořádku, pokud si k nám pár přisedne a během chvilky už sedíme u stolu čtyři.

Nejsem žádná kartářka ale Tarot jako takový mě velmi láká již několik let a líbí se mi, jak silně rezonuje s psychikou jedince. Tarot není o věštění budoucnosti, i když pro určité profese může být. Je především o vymezení se a asociacích. Každá karta Tě vybízí svými otázkami a nutí Tě se vymezit. Rezonuje s tebou daná karta? Vystihuje tvoje téma? Tvoji otázku? A pokud ne, v čem je rozdíl? Na základě těchto a ještě více otázek, se pak vydáváš ve svém životě dalším směrem, bez ohledu toho jestli to jsou krůčky malé či velké.

Během vykládání karet se s párem seznamujeme - velmi extrovertní pán s výraznou gestikulací se představuje jako Kiril a jeho tichá, itrovertní kamarádka jako Veronika. Během doby, co jsme spolu seděli u stolu, mě kolikrát napadlo, že se jedná o zajímavou kombinaci dvou povah.

Výklad proběhl úspěšně a oba zůčasnění dostali své odpovědi, které dle jejich slov zarezonovali a zadrnkaly na správné strunky. Vždy mi udělá radost, když si z výkladů druhá strana něco odnese.

Po ujištění se, že mají všechny potřebné informace se přesouváme o stůl dále za přáteli, kteří si všimli, že jsme v našem oblíbeném podniku a přišli se za námi podívat.

Chviličku jsme s přáteli poseděli, vyměnili si mnoho frází, mnoho gestikulací a značné množství informací během velmi krátkého časového úseku, a když teď nad tím tak uvažuji, naše debaty a interakce jsou tak živé, ani samotní francouzi by se nezalekli.

Nakonec nasedáme do tramvaje číslo sedmnáct a projíždíme noční Prahou až na Náplavku, kde večer završujeme večeří, již zpět na našem bytě a s pocitem užitého dne, plného nových objevů, synchronicit a poznání - shledáváme, že byl opravdu plně užitý.

S láskou,

Vimael